Cestopisy

A protože miluju humor, tak tady je výsledek večerní nudy a sedmičky vína. Od teď všechno už jen na P.
Pepova povídka představuje parodii putování, popisuje přerod průměrné projížďky patetickou pseudoexpedicí, přičemž polemizuje propad poctivých příběhů, přemnožení patosu, potleskem populárního portálu povyšovanou průměrnost, pravdu potlačující.

Irsko je jedním z míst pevninské Evropy, kam jsem se na motorce ještě nedostal. A zpětně lituju, že jsem tuto zemi tak dlouho odkládal. Pokud máš rád zelenou barvu, toto je země, kterou musíš rozhodně navštívit. Tolik stromů, keřů, luk a trávy pohromadě jen tak někde neuvidíš. 

Rychlovýlet na provětrání hlavy a vyluxování smetí, které tam nemá co dělat. Týden v sedle s cílem užít si řízení motorky. Sem tam jsem samozřejmě i slezl a něčím se pokochal, ale hlavní bylo jen a jen jezdit. Přes horka na jihu a déšť na severu to byl krásný výlet který splnil přesně to co měl. Restart.

Třetí díl našeho výletu s cílem vidět Rallye Dakar je tady. Když zkrátím první dvě epizody, motorky nám parkují v Ománu a naším jediným úkolem je teď dojet v pořádku domů. Samozřejmě si ale chceme po cestě užít i nějakou tu zábavu. Podařilo se mi doma získat pár dnů navíc, takže jedu do Ománu o chvilku dříve než Jara, trošku si pojezdím Omán a po příletu Jary vyrazíme na západ.

Toto vyprávění přímo navazuje na první část našeho výletu, který jsem popsal zde v cestopisech také. Asi není bezpodmínečně nutné číst ho jako první, každopádně se v prvním dílu vysvětluje mnoho souvislostí a našich rozhodnutí na této cestě.

Znáte to, když muž na zlomu středního věku a podzimu života dostane nápad, tak z toho nemůže vzejít nic, co by nemohl být alespoň potenciální průšvih. Můj nápad bylo spojení mého snu (který mám už od mlada) a cestování na motorkách. Ten sen je vidět na vlastní oči rallye DAKAR. Už od mala jsem nad touto soutěží slintal při zprávách, čekal na každou novou informaci ze závodu jako kuře na sopel a snil, že jednou tento cirkus uvidím na vlastní oči. 

Ten. kdo si přečte Stopařova průvodce Galaxií, se prostě musí jet podívat na práci Slartibartfasta. Jestli tu cenu dostal opravdu právem. Musím konstatovat, že ano. Fotky v téhle galerii jsou jen zlomkem toho, co se dá ve fjordech vidět ze sedla motorky, ale i tak připomínají, že některé věci prostě vznikly s až podezřele velkým citem pro detail.

Tento cestopis jsem nenapsal já, ale můj kamarád, který jasně dokázal. že pravou expedici může zažít opravdu každý. Text byl odmítnutý největším motorkářským serverem v ČR, protože po tomto cestopisu už by nebylo kam jít dál. Já se toho nebojím a prostor mu dám. Pevně se při čtení opři do židle, tohle bude jízda, na kterou nezapomeneš.

Když se potkají dva úplně odlišní lidé a vydají se spolu na výlet, je to záruka silných zážitků. Jeden věří v Boží ochranu, druhý v rozum, plán a izolepu. Jak to může dopadnout? Překvapivě daleko… ale ne vždy podle plánu.

Po dlouhém téměř jednom roce zase jedu, jsem nervózní, motorka mě neposlouchá a vzteká se pode mnou v každé zatáčce. Jsem stáhnutý zimou, myšlenkami a nejistotou. Přesto mám rohlík na tváři a těším se na to, co přijde.